Hledání Aljašky - John Green


Další Johnova kniha, který mě rozbrečela, vykouzlila ne jeden úsměv od ucha k uchu, která měla ale taky dostala tak, že jsem dlouho rozmýšlela, jestli ji nakonec dočíst. Udělala jsem to a můžu říct, že jsem se rozhodla správně. Dokonale a ještě mnohem více jsem se zamilovala do Greeenoových metafor! A hned od začátku vám ji mohu doporučit.

Teď už se přesuneme k recenzi.


Šestnáctiletý Miles, přezdívaný Váleček, který je posedlý čtením posledních slov významných lidí, začne studovat na internátní škole v Culver Creeku a tam právě jede hledet svoje velká Možná. Vždy byl outsider a neměl moc kamarádů, když přijde na novou školu, chce být dál spíše přehlížený, ale díky svému spolubydlícímu, kterému neřeknou jinak než Plukovník, se dostává do party, kde poznává Ajašku, do které se na první pohled zamiluje.
Díky partě, do které patří ještě Takumi a Lara, začne podléhat studenstkému životu, který se točí kolem cigaret, alkoholu, večírků a ostatními, tak oblíbeným, kanadským žertíkům.
Celá knížka je rozdělana na odpočítávání do určité události a po určité události. Do posledního dne nevíte, co je právě tím mezníkem. Je velmi těžké nějak popisovat děj, abych nevyzradila nějakou zápletku, která by vám celkově prozdadila některou událost, která vás dovede právě do momentu půlení knížky.

Určitě vám knihu doporučuji, protože pokud vás zajímá, co je oným mezníkem, co se se všemi stane a jak nakonec všechno dopadne, musíte si přečíst knihu. Měla jsem spoustu teorií, co se vlastně stane, ale všechny byly špatné a dost mě to překvapilo.
Četla jsem ji asi 4 večery a naprosto mne pohltiila. Je pravda, že když jsem se dozvěděla, tu hlavní věc, která se celou dobu odpočítává, měla jsem chuť knihu zahodit. Spíše smazat, protože jsem ji četla jako ebook v pdf. Nelitovala jsem však toho, že jsem ji dočetla.

Spisovatel: John Green
Vydáno: 2003 (první kniha Johna) v ČR však až 2013
Originální název: Looking for Alaska
Žánr: román


Některé věty, jsem si tak zamilovala, že jsem si je celou dobu zapisovala. (A některé závorky mě dost pobavily)

Večer jsem strávil surfováním na webu (fakt žádné porno, přísahám) a čtením Posledních dnů, knihy o Richardu Nixonovi a Watergate.

Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.

"Vy všichni kouříte, protože vám to chutná. Já kouřím, abych umřela."

Aljaška vykládala něco celkem jasného o lineárních rovnicích a feťák a baskeťák Hank Walsen ji zarazil: "Moment, moment. To nechápu.""To je proto, že máš přibližně osm funkčních mozkových buněk."
"Je vědecky dokázaný, že márina škodí zdraví míň než ty cigára," bránil se Hank.
Aljaška polkla plnou pusu hranolků, popotáhla z cigarety a kouř vyfoukla na Hanka. "Já možná umřu mladá," prohlásila. "Ale aspoň umřu chytrá. A teď zpátky k tangentám."

"Představovat si budoucnost je taky nostalgie."
"Cože?"
"Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý, a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem."

"Řekla, že mě ještě miluje. Panebože. ,Miluju tě', to je po rozchodu ta nejlepší cesta do pekla. Začne to ,miluju tě' venku na trávníku, a obvykle to dopadne tak, že další ,miluju tě' si řeknete, když to spolu děláte. No tak jsem utekl."

Strašně jsem si chtěl vedle ní lehnout na tu pohovku, obejmout ji a spát s ní. Ne šukat jako v těch filmech. Dokonce ani se milovat. Jen spát, v tom nejnevinnějším smyslu slova. Ale já neměl odvahu a ona měla kluka a já byl nemotorný a ona byla nádherná a já byl beznadějně nudný a ona byla nekonečně fascinující.

"Chudoba jako chudoba."
"No, asi jo,"

Ztratil jsem něco důležitého a nemůžu to najít, a potřebuju to. Je to strach, jako když někdo ztratí brýle a jde do obchodu s brýlemi a tam mu řeknou, že na celém světě brýle došly a bude se muset obejít bez nich.

...rozplakal jsem se. Kvílel jsem nahlas a necítil jsem ani tak smutek. Spíš bolest. Bolelo to, a to není metafora. Bolelo to, jako by mě někdo zmlátil.

"Já se tě na něco zeptám, Válečku. Až budeš starý a šedivý a tvoje vnoučata ti budou sedět na klíně a zeptají se: ,Dědo, kdo ti ho prvně vykouřil?', chceš odpovědět ,Ále, jedna holka, kterou jsem až do konce střední školy ignoroval?'
Ne!" usmál se.
"Chceš říct: ,Á, to byla moje
 kamarádka Lara Buterskaja. Krásná holka. Mnohem hezčí než vaše babička."

Nikdy nemusíme ztrácet naději, protože nikdy nemůžeme být nezvratně zničení. Myslíme si, že jsme neporazitelní, protože opravdu jsme.
Previous
Next Post »
0 Komentar