Jak bude vypadat budoucnost ostatních?



Když už je vše ztraceno, zůstává ještě budoucnost.

Upřímně se v duchu zamyslete nad otázkou "Jako moc přmýšlím nad svou vlastní budoucností?". Říkáte, že si přejete dodělat základní školu a dostat se na střední? / Udělat maturitu a dostat se na vysokou? Nebo najít úplatnění a mít dobrou práci, která vás bude bavit? (Mně přijde jako něco neuvěřitelného, když člověk dělá práci, která ho baví, kterou dělat chce a která ho naplňuje. Rád do ní chodí a nebere to jako povinnost, nebo snad jako trest.) Doufáte, že najdete protějšek na celý život? Takový, který vás bude milovat každým porem na svém těle a budete pro něj to nejlepší, co ho mohlo potkat? Že třeba za pár let budete mít byteček, později domeček, že procestujete svět, po dalších letech kolem vás budou ťapkat nožky naší ztělesněné lásky? Společně se budete radovat a těšit z každé maličkosti, pak jen počkáte na vnoučátka a bok po boku společně dožijete?
Každého mohlo napadnou něco jiného a každý má nějaký svůj sen, který popisuje svou budoucnost, ale...



...zamysleli jste se někdy nad tím, jakou budoucnost budou mít vaši blízcí? Jak vás to bude ovlivňovat?
Když jsem dnes jela, jako každé ráno, autobusem do školy, jela se mnou kupa děcek, pár babiček a několik maminek se svými ratolestmi, které vedly do školky.
V tu chvilku jsem si uvědomila, že jsem se nikdy nepřištihla nad tím, že bych uvažovala o tom, co budou dělat bráchové, jak dopadne máma, nebo snad táta, co bude s mými kamarády, nebo jaké to bude, až umřou všichni mý prarodiče.

Neuvažovala jsem nad tím, jak Adámek (starší z mladších bratrů) zvládne se svou poruchou základní školu, jestli se dostane na střední, nebo nakonec skončí na učňáku. Nebo co když, po tom, co se odstěhuji a začnu žít vlastní život, nebude chtít vídat svou sestru, nebo naopak jaké budou víkendy, když ke mně přijede. To samé u Jiříčka (nejmladší). Co když se jim odcizím, co když pro ně už nebudu máma, jako jsem teď, nebudu už ani ta nejlepší sestřička a budu jen otravná dospělá, která je bude pérovat, protože z nich bude chtít mít spořádané kluky. Nebo třeba budu party ségra, se kterou se nebudou stydět jít se bavit, i přesto, že jednomu bude 15, druhému 20 a já tam přijdu jako pubertální třicítka.

Co moje máma? Povede se jí lépe, až všichni odejdeme? Bude šťastná? Bude se těšit na vnoučata? Nebo to bude zahořklá máti/tchýně, kterou si budeme se sourozenci přehazovat, protože ji nikdo nebude chtít? (Neberte to vážně, tohle říkám mamce ze srandy stále.). Jak to bude s ní? Opustí nás brzo, nebo tu pro nás bude jako vitální 80ka a bude naše děti cpát bábovkami, čokoládami a potají jim strkat kapesné?

Když jsem pak vystupovala z autobusu, čekal tam můj velmi dobrý kamarád a šli jsme poslečně do školy, jako už měsíce chodíme. Co bude s ním? Zpraví známky, odmaturuje a bude záchranář, jak pořád říká? Nebo se mu splní sen a bude se věnovat hudbě, jak by chtěl? Skončí jako sukničkář, nebo spořádaný manžel a taťka od vřískajících děcek?
Co moje nejlepší kamarádka? Dodělá vůbec školu? Najde uplatnění a bude mít krásný a spokojený život, jaký si zaslouží, protože si prochází nepěknými věcmi.

Co ostatní moji blízcí a příbuzní?

Co vlastně táta? Bude stále dělat, že neexistuji a nebude se starat o to, jestli jeho jediná dcera, jeho malá holčička, dostudovala, dostala se na školy, které chtěla, je spokojená? Bude se zajímat o vnoučata, nebo ta budou vyrůstat bez dědečka, za kterým mají chodit, sedat si do klína a on jim má vyprávět příběhy, když byly malé, nebo jejich maminka, a vysvětlovat zvídavé dotazy?


Jak to vlastně všechno bude?
Na tohle mi odpoví až čas.

Přemýšlíte o své budoucnosti? Víte, co od života v budoucnu chcete?

Přemýšlíte nad ostatními? Jak dopadnou oni?



First
0 Komentar