Je lepší mít anonymní nebo veřejný blog?

Je lepší mít anonymní blog nebo vystupovat veřejně?

Vzhledem k tomu, že jsem měla více jak rok a půl blog anonymní, tudíž to není tak dávno, co jsem veřejně vyšla se vztyčenou hlavou, že ta bájná fakynn jsem opravdu já. Proto tu je můj názor na celé tyto dva "stavy".

° Anonymní?

Nemůžeš zveřejňovat zážitky z akcí a fotky, máš tolik pěkných fotek z plesu, večeru s kamarády, výletu do Londýna nebo dovolené v Itálii. Na nekteřých jsi ty, na nekterách příbuzní, rodina, kamarádi, co když je někdo pozná a hned bude vědět, že ten jarmilkydeníček je právě ty Jarmilky z vedlejší třídy.

Nemůžeš o sobě říct, že máš blog, pak se lidi budou ptát a budou to z tebe tahat a pokud jim adresu nedáš, budou hnusní a naštvaní a nepochopí to. A kolika lidem to budeš moct prozradit, aniž by to pak nevěděla celá škola?

Budou na tebe ukazovat jako na "ta co se bojí se projevit veřejně, ta co se za tebe stydí", i s takovými stupidními reakcemi a názory jsem se setkala, ale ne každý je takový, že nad podobným komentářem mávne rukou a nezačne si myslet, že by bylo lepší, kdyby se na celý blog vykašlal. (Nebylo! Bloger se musí naučit přijímit takovou "kritiku a názory", musí, nic jiného mu nezbývá vzhledem k tomu, že se s tím prostě bude setkávat.)

Neproslavíš se, pokud ti o to půjde. A kdo by nechtěl mít slavný a čtený blog? Chápu, možná že každý po tom netouží, ale většina by ráda měla stránku s tisícem čtenářů a návštěv denně. Pokud však blog bude anonymní, nikdo se o něj nebude tolik zajímat, jako pokud budou vědět, kdo dotyčná/ý je. (Edit: Vzhledem k tomu, co se píše v komentářích bych to více rozvedla. Nemyslela jsem to tak, že budete mít spoustu čtenářů, myslela jsem to spíše tak, že budete opravdu veřejně známí, bude se o vás psát a podobně. Neznám jediného opravdu takto známého blogera. Teda, třeba byl celkem slavný i anonymní, ale nakonec stejně musel ukázat svou tvář. Viz třeba Deník Moderního Fotra.)

Díky tomu, že v tvých "problémech", o kterých budeš psát, se budeš věčně utápět, budeš je mít na očích, tak nezmizí a budou tě dál trápit, asi byste mi neveřili, když bych řekla, že potom, co jsem smazala všechny články, kde jsem si vylévala srdíčko, jakoby se mi to z toho srdíčka opravdu vylilo a mě už to netrápilo, bylo to super. Tím, že o tom dokola píšete, řešíte to, čtete to, tak vám to akorát ubližuje.

Nemůžeš natočit video, vím, že tohle není žádná priorita, ale kolik blogerek se rozhodne natočit video, vlog z dovolené nebo výletu, nebo děkovačku, challenge nebo motivační video, cokoli, anonym nemůže.

° Veřejný?

- Musíš se starat o to, co napíšeš, nikdy nevíš, kdo na tvůj blog narazí, pokud však hodláš psát články, které nebudou mít charakter deníčkových článků, tak to vlastně taky řešit nemusíš, pokud se však nehodláš přetvařovat v psaní. Což... lidi nebaví a neuspěješ. Přirozenost je i v tomhle směru nejlepší.

- Možná se najde někdo, kdo se ti za to vysměje, ale já se taky směju fotbalistům, že jsou bukvy.

Už jsme se doufám dostali přes dobu, kdy když jsi řekla, že máš blog, dostavila se akorát vlna posměchu, proto pokud si myslíš, že se ti za to lidi vysmějou a je to jediný důvod, tak se na ostatní vykašli. Je to krásný koníček a je jako každý jiný.

Podle mě je prostě lepší, když vystupuješ za sebe. Když přijdu na blog a vidím vyplněné bio, kde se dozvím něco o autorce/autorovi, co má rád/a a podobně, uvidím fotky z akcí, neakcí nebo jen tak, udělám si o člověku obrázek a je tak 80% šance, že se na blog budu vracet, není to stejné, jako když přijdu na blog, kde není nic o autorovi, žádná obzázek, fotka, prostě holo a nic, to pro mě prostě není záživné. Naprosto chápu, že pokud má člověk blog jako deníček, asi si tam nenapíše, že je to Jarmilka Vopršálková z Prďákova, který je u Brna, že má kámošku Jiřinku, co jí štve a kluka Jarouška, co ji podvedl támhle s tou Žanetou z vedlejšího Prdlákova. Jenže mě takové blogy ani nebaví, pokud k člověku nemám nějaký vztah, pokud ho neznám. (Čest výjimkám, které píšou tak zajímavě, že i kdyby napsaly, jak se dnes měly ve škole a co měly k obědu, tak si to budu číst třikrát dokola, jenže to je minimum.)

Já můžu sama za sebe říct, že jsem si prošla obojím a jsem spokojená jako Veronika a ne jako nějaká V. s fotkou mých vlasů a zad. Díky změně jsem se donutila psát "pořádné" články, žádné deníčkové bláboly, nebo celkově nezajímavé věci. Taky tím, že jsem smazala všechny až moc osobní věci, které lidi v mém okolí nevědí, jako bych si to i v hlavě uspořádala a spoustu věcí jsem kamsi pohřbila.
Pamatuji si, když jsem se rozhodla. Asi do půl 4 do rána jsem mazala a přepisovala články, měnila bio, fotku, celkový vzhled. Člověk, když pak přišel na můj blog, si musel zkontrolovat adresu, jestli je opravdu na správném místě a nepřeklikl se.

Chápu, že to je jen můj názor a že se mnou všichni souhlasit nebudou, ale tak to podle mě je a každý se spokojí s něčím jiným.

Jaký je tvůj názor?

Jsi anonymní nebo veřejný?

Previous
Next Post »
1 Komentar
avatar

Tak s tímhle poslední dobou taky trochu zápasím. Na jednu stranu je veřejné blogování takové (u)přímější, na druhou stranu rád odděluji internetový život od toho reálného a poslední dobou zjištuji, že to jde čím dál hůř. Jednou jsem svůj blog (už bývalý) odtajnil a dost jsem potom litoval.

Balas