Který národ obsloužit s úsměvem a kterého raději nechat pro kolegu?


Pracovala jsem ve skibaru na sjezdovce. A když už jsem tam trpěla od rána do večera s věčně nadutými a nepříjemnými lidmi, řekla jsem si, že by nebylo špatné, kdybych se s vámi podělila o to, co jsem zjistila právě na mé brigádě.
Jaký je který národ, jako zákazníci.

Na sjezdovce jsem se potkala hlavně s početnou skupinou čechů, holanďanů, němců, poláků a rusáků, tak je pořádně podrbeme. Ale stejně nakonec si o někom myslíte, že bude dobrý, přijdete s úsměvem k pultu a nakonec odcházíte s výrazem "I ty, Brute?"

ČEŠI

Pokaždé po nich zůstal strašný bordel, i když jsme jim výslovně říkali, že "nenene, nádobí ven neberte a když už, doneste ho zpátky!", tak to bylo jako říkat to do dubu.
Pokud nedostanou všechno hned a první i přesto, že před nimi je 10 dalších zákazníků, dokáží chodit každou minutu, jestli už to bude, jestli jste na ně nezapomněli a jestli bychom si nemohli pospíšit. No pardon, ale já neovlivním to, v jakým pořadí jsou a jak rychle smaží friťák. Ale nebudu házet všechny do jednoho pytle, někteří byli vážně příjemní, ale bohužel převažovali ti špatní.
A díška jsem se většinou dočkala, ale byla to koruna-dvě, jen aby nevypadali, jako Bůhví jací somráci, že si budou brát drobné. Opravdu to z nich takhle vyzařovalo.

HOLANĎANI

Poznala jsem hlavně to, že to jsou trpěliví a uškudlaní. Vážnější problém jsem s nimi neměla, a i když jsem něco spletla, jako jediní nevyváděli a někteří si vzali i to spletené jidlo, což se stalo právě jen u nich. Když nerozumíte, co po vás chtějí, nemají problém to někokrát zopakovat, počkat a dorozumět se jakkoli jinak. Byla jsem za to fakt ráda, protože tam většina neuměla anglicky, nemčinu jsem moc neovládala já a z jejich chrochtání jsem nepoznala, ani když mi řekli, že chtějí hotdog. Obrovské plus a díky za tohle. Avšak nikdy jsem se od nich nedočkala díška, přišli mi jako strašní škudlílci vůči tomuhle. No, ono i celkově.

NĚMCI

Ti byli takoví bezproblémoví človíčci, chápali, když jsem nerozuměla, snažili se mluvit anglicky, já německy, docela jsme se u toho nasmáli, ale nikdy si nestěžovali a nedělali problémy. Vstřícnou a milou obsluhu vždy dokázali štědře ohodnotit. Myslím, že na ty se vyplatilo usmívat.

POLÁCI

Tak to byla jedna velká kapitola toho, koho fakt nemusíte obsluhovat s úsměvem, protože to nemá absolutně cenu. Jak nedostanou něco hned, pomalu vám zboří celý bar, dokáží na vás řvát jak na nevím koho, když nerozumíte té jejich pšonštině, tak už maj rudé obličeje a pára jim jde z uší. No naprosto strašné chování. Jelikož jsem tam byla s matkou, vždycky jsem šla za ní a říkám "Tam jsou zas poláci, obsluž je ty, já už nechci.". A i kdybyste jim přinesli jídlo na zlatým podnose (jakože my jídlo nosit neměli, ale oni nebyli schopní si proto dojít a jen čuměli a čekali, až to donesete vy), nedostali jste nikdy ani kačku a ještě byli hnusní, že to tam máte drahý. (A i přesto, že v takových areálech to je dost drahé, my to měli celkem levné.)

RUSÁCI

Ti byli naprosto skvostní. Rusáků tam sice bylo jen pár (a docela se divím, že přijeli zrovna k nám, když přece u nich to musí být mnohem lepší a když už, tak do Alp to už mají taky jen kousek), to jsou skvělí zákazníci. Vždy jsem si s nimi dobře pobavila a popovídala. I přesto, že já rusky umím jen "Как Вас зовут? a Меня зовут Veronika", tak jsme se nějak dorozuměli a bylo to fajn.
Vždy ochotně počkali, zopakovali, co jste potřebovali, tučně se rozloučili a komunikace rukama nohama byla i fajn rozcvička. Haha.
- Nedivte se, že se tolik řešilo díško, ale znáte to, tolik práce, málo peněz a vždycky si chcete co nejvíce vydělat. :)

Dělali jste někdy takhle? Pokud ano, jaký názor máte vy?

Previous
Next Post »
0 Komentar