Nebuďte naivní a důvěřiví!

Řeknu vám takovou pohádku… nebo jak bych to nazvala? Možná jako sci-fi pohádku. Jo, je to kontrast, ale ono to během čtení pochopíte. Fantas magorie.

Jednou takhle před čtyřmi lety seděla už lehce v letech Popelka, co na krku měla tři haranty, a princ první se rozhodl, že na to kašle a odejde, pak odešel i druhý a nakonec zůstala Popelka s holoubátky sama. Avšak ona se nevzdala a prohlásila, že si toho Pravého Prince prostě najde! Tak usedla za počítač a přihlásila se na seznamku. Pár večerů strávila u internetu a jednoho dne se jí ozval Princ Autobusák. V celku milý a sympatický chlapík, řekla si. Pokračovalo psaní další večery, později hovory a nadešel i den, kdy by se měli sejít. Bydlel v Praze a ona u hor, 150 kilometrů daleko, takže se potkali někde na cestě. Zašli do hospůdky, popovídali si, zjistili, že jsou si sympatičtí a Popelka se po zklamání ze všech mužů zamilovala do Autobusáka až po uši. Po pár týdnech ho přivedla i domů ukázat. Malá dvě holoubata to nijak převratně nebrala, další strejda, velké holoubě však nesouhlasilo s výběrem své maminky a rezignovalo hned na začátku.

Později se Autobusák začal k Popelkovic vracet častěji a častěji a rozhodl, že si je přestěhuje do toho velkého města, kde pro ně koupil dům. Sekl dokonce s prací řidiče autobusu a rovnou šel na ředitele Dopravního Podniku v Praze! WOW! Praha se ale nekonala hned, ale odložila se, několikrát. Nebudu tu rozepisovat vše, čtyři roky jsou dlouhá doba a nikdo nemá čas tu trávit své mládi u pohádek. Tak to vezmeme z rychlíku.

Kdyby velké holoubátko mělo počítat, kolikrát se přestěhovali do Prahy (včetně něho), tak by ji na to nestačily ani prsty davu lidí. Když připočteme rezignaci i matky a Prince vůči velkému holoubátku, nestačily by nám ani davy tři. No a po čtyřech letech stále všichni Popelkovic sedí v tom stejném městě a o velké Praze si nechávají zdát.
To bychom shrnuli stěhování, tak se vrhneme na práci bývalého autobusáka?
Ředitel, náměstek, politik, policista, kriminalista, obchodník a podnikatel, právník, inženýr, poté si matně pamatuji na správce svého majetku, bylo ho tolik, že proč něco dalšího dělat, a teď? Teď je z Prince Autobusáka dokonce MILIONÁŘ! Nekecám, na mou duši na psí uši. To je co?
A majetek? Půlka jedné části Prahy, netuším která přesně, ale má tam obrovské komplexy budov a firem, letištní plochu pro své letadlo a vrtulník, Aqua Park v Čestlicích, dokonce i Tropical Island, nabušená švýcarská konta, rezidenci v Nizozemí a to určitě není všechno. Tuším, že naposled měl něco kolem deseti milionů euro, to je docela slušný, ne?

No a jako poslední si rozebereme to, že už mu umřela celá rodina, několikrát ho vykradli, pokaždé když staví nový barák nebo byt pro nás, tak se něco pokazí, takže bych odhadovala, že už měli tak dvacet domů a patnáct bytů, fakt, přišel o několik orgánů, dokonce prodělal nádor mozku, který měl pomalu deset centimetrů, ale ani mu nevyholili hlavu a po týdnu přijel jakoby nic. No se zdravím toho bylo hodně, škoda řešit, představte si ho jako nesmrtelného, ono to tak snad i je! A proč tohle všechno? No to jsou ty důvody, proč se stále nepřestěhovali. Kolikrát spávali mezi krabicemi a čekali na slíbené stěhováky? Kolikrát se opravdu stěhovali? Čtyřikrát, ale pokaždé jinde po jejich městě, protože zrušené smlouvy na byt, kvůli Praze. Ano, opravdu. Dokonce se Popelka s ním měla už tři krát vdávat. Velké holoubátko jí říkalo, že za chvilku bude moci i tapetovat těmi všemi oznámeními.
A jestli jsem vás stále nedostala, tak poslední věc. Celé čtyři roky má stejné rifle, košili i mikinu, jestli ho viděli párkrát v obměně. Nikdy nic nedotáhl, nikdy nic nedokázal, nikdy nic neukázal. (Já to tipuju na schizofrenního chudáka, ale kdo ví.)

A teď mi řekněte váš názor? Myslíte, že je to reálný? Věřili byste tomu? I kdyby nešlo přímo o vás, ale pouze přihlížejícího, došlo by vám, že něco opravdu není v pořádku? Jo? Tak vám můžu s neklidným svědomím říct, že Popelka to stále nechápe a stále věří a myslí si, že je to ten pravý princ, kterého hledala. (Nehledě na to, jak sprostě se chová k ní a holoubátkům, ale o tom snad raději nic neříkat.)

A nakonec vám řeknu, že tohle není jen sci-fi pohádka, ale je to reálný příběh toho, co mám vlastně doma. A ne, nechápu to, nepochopím a nikdy jsem nechápala. Celý tento, možná naprosto zbytečný text, je jakési varování, abyste nevěřili lidem, nevěřili ani natolik své druhé polovičce, pokud jsou to všechno jen sliby a žádné skutky, pokud vás to ničí psychicky, fyzicky, sociálně, proč to prostě někdo dělá dál? Proč věří? Já naprosto chápu, že jsou lidé, kteří potřebují něco, co je v horších chvílích potáhne kupředu, to vlastně potřebuje každý, ale proč je to založené na něčem, co je tady výše popsané?

Apeluju na to, aby se vám rozsvítilo. Pokud máte přítele nebo přítelkyni, která/která stále něco slibuje, maže vám med kolem pusy a všechno vám růžový, vy kvůli tomu kašlete na vaše zájmy, povinnosti (třeba to je škola, u tohoto příkladu to jsou třeba děti, které šly na druhou kolej, nebo práce, koníček, cokoli), ztrácíte racionální jednání a nedokážete už myslet jako normální člověk, prosím, nenechte se natolik ovlivnit, aby vás vaší hloupostí a důvěřivostí dostal někdo až na kolena, lopatky, nebo co vlastně chcete, abyste klečeli před svým životem a nevěděli, co vlastně děláte a co dělat máte. Mějte svou hlavu a nevěřte všemu. Věř jen tomu, co si můžeš ohmatat, co vidíš, ne jen to, co ti někdo řekne nebo ukáže na stáhnuté fotce z googlu, jako to dělal Prince Popelce, která věřila i to, že má doma tygry a chodí s nimi po Proseku na procházce. Vážně, nebuďte hloupí, prosím.

Tak vám přeji jen to nejlepší, mějte se rádi, milujte se, radujte se, neuďte hloupí a nikdy nebuďte tak naivní a důvěřiví! Fakt, je to dobrá rada!
Previous
Next Post »
0 Komentar