Vánoční zážitky malé Fakynn

A protože tu máme za pár dní vánoce, otevíráme už třetí okýnko v kalendáři, tak by to chtělo i na blogu navodit vánoční atmosféru. A jak jinak, než vánočním článkem! Ale POZOR, žádné "Milý Ježíšku, přeju si vilu u moře, pořádně nadupaný BMW a namakanýho milence." ani "Dám vám pár typů na skvělé dárky pro blízké.", dobře víte, že jsem nikdy nebyla zastánce psaní článků, které píše každý, no a vzhledem k tomu, že už tu dlouho nebylo povídání o tom, jaké jsem t vlastně byla v mládí kvítko, tak si to zopakujeme jako:

Vánoční zážitky malé Fakynn 


Jako malé dítě, dejme tomu do začátku povinné školní docházky, jsem Vánoce opravdu velmi prožívala, a když říkám prožívala, tak jsem je prožívala především na záchodě. Když začalo to šílenství kolem pečení klobás, smažení řízků, vytahování zamrzlého salátu z balkónu a podobně, tak malá Verunka začínala mít tak obrovské nervy (vůbec si nepamatuju proč, jestli ze strachu, že nic nedostanu, nebo radosti, že mi zase Ježich přinese všechno, o co jsem si psala?), kdy jsem se tak půl hodiny před večeří zavřela na záchodě a tam seděla. A seděla. A seděla... Většinou jsem ani večeři neměla, protože jsem seděla. Celá rodina ze mě srandu a já chudák malá.

Jednou, když jsem tak trůnila na tom záchodě, babička využila situace a šla přeházet všechny dárky ze skříni pod stromeček. Jenže to bych nebyla já, kdybych v tu chvíli neotevřela dveře a nezačala křičet, že vidím Ježíška, že už je u stromečku! Pak se ale babina otočila a já začala hulákat pro změnu, že babička je Ježíšek a proč mi to neřekla. To byly možná poslední Vánoce, když jsem v Ježíška věřila, i když podle mě jsem další rok stejně věřila a už to nevnímala. (Vidím to u bratra. Minulý rok našel dárky, tak jsme si mysleli, že už divadýlko budeme hrát jen na nejmladšího, ale včera psal dopis, tak nevím.) Nejvtipnější zážitek.

Když ještě chvilku zůstaneme u vynervované malé Fakynnky, tak si vzpomínám na to, že jsem dokonce měla i halucinace. Dětská fantazie nemá mezí a tím se všichni doma přesvědčili potom, co jsem přišla, že jsem viděla jet Ježíška na saních se zapřaženými soby. (Degenerace Santy...) Vidím to živě a vím, že jsem tomu věřila opravdu dlouho. Seděla jsem na pohovce, koukala na pohádku a najednou se podívala z okna, kde jsem viděla letět kolem protějšího paneláku červené sáně, kde seděl Santa, pro mě Ježíšek. Dlouho jsem koukala z okna a pořád ho viděla. Pak jsem běžela za babičkou a mamkou, že jsem HO viděla a ony mi nevěřily. Byla jsem z toho opravdu smutná.

A co malování a posílání dopisů? Vždy jsem měla napsáno a přichystáno někde v listopadu a škudlila ho, kdy že konečně půjdeme se školkou ke schránce, abych ho tam mohla hodit.
Když jsem však už nebyla ve školce? Dávala jsem ho mamce, že ho pošle poštou, ale prdlačku, jednou jsem ho našla schovaný v šuplíku. Další důkaz toho, že Ježíšek neexistuje? Takže jsem napsala další dopis a dala ho za okno, aniž bych to někomu doma říkala. Každý den jsem chodila k oknu a pořád tam byl. Bylo už 22.12. a pořád tam byl, následující den ale zmizel! Ta chvilka mi zase dodala víru. (Po nějaké době jsem se dozvěděla, že mamka mi šla vyklepat deku z okna a dopis uletěl.)

Pekli jste jako malí cukroví, tak v roce a půl? Ne? Opravdu? A víte, kdo ano? Jo, přesně tak.
Vzala jsem mamce mouku, když zrovna dělala linecké (takhle story se u nás říká každý rok, letos to uslyším už tak po 17, nádhera), přicupitala jsem si k nočníku, který už měl nějakou tekutinu v sobě, vysypala tam celé kilo mouky a začala dělat linecké s mámou, ale bez mámy. V obýváku, sama, pěkně na nové semišové pohovce, kterou babička chránila svým tělem, ale ne zrovna ve chvilce, kdy šla pro máslo, které došlo, a já se pustila do pečení. Po chvilce máme došlo, že je až nějaké moc velké ticho a já nejsem u ní, běžela do obýváku, kde shledala to nadělení, běžela pro všechno možné a začala čistit dřív, než se vrátila babička. Nakonec to stihla a nikdo nepřišel k újmě od babičky Hulka.

A víte vy vůbec co? Můj nejhorší dárek a zážitek z vánoc, který mámě do teď vyčítám je, když v sobě mých 7-8 let frčel pes, na kterého když zapískáte, tak přiběhne, zaštěká, udělá kotrmelec, vyčůrá se, nevím co všechno. Napsala jsem si to na dopis, pořád to říkala a ukazovala všem, jak to chci, no a víte, co mi udělali? Koupili mi nějakýho nechutnýho hnusnýho žlutýho puda, co zpíval fakt hroznou písničku. TO BYL OPRAVDU PODRAZ!

Pokud máte taky nějaké vtipné zážitky, když jste byli malí, určitě mi je sem napiště.

Previous
Next Post »
0 Komentar