Zápisník sestry na plný úvazek #1

ZÁPISNÍK SESTRY NA PLNÝ ÚVAZEK

To vam povim, jak z obycejne prochazky udelat slusnou lekci sebeovladani.

Rozhodovali jsme se s Jirim a Adamem, ze zajdeme pro neco dobreho na zub a s nenadalym papirkem pripnutym na lednici a kilometrovym nakupnim seznamem, jsme tam i pres odporny vitr opravdu museli. Pomineme-li vsechny ohavne myslenky na zabiti mne samotne, nebo jednoho z bratru pri oblekani kombinez, slo to hladce a i pres vraceni se domu, jelikoz jsme zapomneli rukavicky a piti a jak slycham tricetkrat denne "Sisi, sisi. Nemam sisi!", tak jsme se pul kilometru vraceli, protoze prece nemame sisi!

Ona cesta tam byla celkem v pohode. Po kazdem metru pad, protoze snehove hory jsou tolik lakave, plac, protoze bebi a krik, protoze "Adame, neloz tam, bude tam chtit i Jirka. Jirko, nechod tam. Ne. Ne!", jako bych rikala v duchu a stale tam chodili, proto zaopatreni "Dej mi ruku!" se jim nelibilo a ja uz v nervu krecovite ruce drzela a nepoustela!

Hura! Jsme v obchode. Zadost, aby pockali chvilku venku, ze jen nakoupim a pujdeme, nezabralo, tak se smecka vkradla do vnitr a zacala rabovat bombony a hazet je do kosiku. "Vyber si jen jedny!" jim evidentne davalo pokyn k "Vem si alespon patery!" a litani tam a zpatky, vraceni sladkosti a pacifikovani harantu neslo. Jeste ze to je jen maly obchod!

Po nakoupeni potrebnych veci, mela moje taska pres rameno snad 20 kilo a ja se s mymi malymi a hodnymi ratolestmi plahocila vstric domovu.

Cesta sla jako po masle. Za doprovodu orchestru v podobe"Chci! Dej! Mote! Mami Ada! Mote! Chci!" a neustaleho kriku, jeste ze vic slov neumi, jsme si stradovali. Adam mel totiz skvely napad koupit si budik a ukazovat mu to. A co udela nas nejmensi? Chce to a rve, rve, place a rve.Paradni hudba.

A nakonec nas potkalo to, ze Jiri uz dale jit nemuze a jedine vychodisko bylo vzit ho do naruce. S tezkou taskou, na rukou dite, na ocich dalsiho a konecne snad k domovu.


Priste radsi chcipneme na hlad, ja na nakup nejdu!

Previous
Next Post »
0 Komentar