Dvě zoufalky ve velkoměstě na pátek třináctého


Cože to dnes máme za den? No jo, pátek 13. Někdo si může říct, že jsem až moc pověrčivá a nemám tomu věřit a není to kvůli datu v kalendáři, ale alespoň někdy musím svou nešikovnost a špatný den svést na něco jinýho, než na svůj supr čupr život. Tak pojďme na to.

Na dnešní den jsem měla plán takový, že se ráno sejdeme s kamarádkou a pojedeme do asi 50 kilometrů vzdáleného většího města, kde se nachází škola, kterou bychom obě rády studovaly. Měly jsme přijet v půl 9, v 9 být na první přednášce, přesunout se rychle na druhou, potom skočit na obídek a jet domů. Tečka. A ono to všechno nebylo tak jednoduchý.

Ráno jsme se měly sejít u obchodu naproti mému baráku a potom jít na autobus. No vyrazila jsem na sraz a nikde nikdo, tak jsem šla na nádraží a víte co? NIKDE NIKDO! Můj mobil poslední dobou dost stávkuje, takže jsem ani nemohla zavolat, abych se ujistila, že je všechno v pohodě. 5 minut před odjezdem stále nebyla nikde k nalezení. Už jsem se smiřovala s tím, že pojedu sama a pic, ona čekala celou dobu na zastávce a já si popletla srazy, protože ráno u obchodu jsem měla čekat v sobotu ráno, ne v pátek. Celá já. Tak jsme to tedy stihly, super.

Když jsme přijely, měly jsme se rychle přesunout na jednu univerzitu, jenže když jsem se podívala na bus, nic nejelo. Tak jsme spěchaly (podotýkám v úplný břečce!!!) na jiné nádraží, kde by něco už jet mohlo. Jelo. Z nástupiště B, jenže na jedné straně písmenka C,E,G a na druhé D,F,H, ale NIKDE NEBYLO B!
Jo... jenže ono bylo. Naproti nám, ale přes jinou zastávku na písmenko nebylo vidět a zrovna tam přijel trolejbus číslo 3., TEN NÁŠ! Bohužel i s tryskama v zadku bychom se tam nedostaly včas.
Už jsem se tak nějak smířila s tím, že teda asi pojedeme jen na tu druhou univerzitu, kde nás měla čekat druhá přednáška, protože jsme neměly šanci se tam dostat, hledala jsem teda hromadku tam. Měla jet za pár minut, na Céčko, u něj jsme stály. Jsem s říkala "Pohoda!" Jasně. Po chvilce přijelo, podle map jsem si našla, kde vystoupit a v pořádku vystoupily. Jenže v dohledu žádná škola. Poradila nám paní, která, to si pamatujte, říkala "Jděte pořád rovně, potom zahněte na leva a uvidíte budovu s kulatými okny, to je knihovna a za ní je ta škola." Jenže podle map to nebyla ta škola, kterou jsem měla na mysli (protože je socka, filosofická, IT a podobně a každá jinde, tak jsem si myslela, že myslí jinou). Šly jsme tedy podle mého smyslu pro orientaci, který není, a došly k něčemu, o nešlo název "Pedagogická fakulta", kam jsme měly namířeno, jenže když jsme si tam nakráčely, tak jsme zjistily, že to je děkanát, nebo jak ono se tomu nadává. SUPER!

Zeptaly jsme se paní u okýnka a ta nám řekla, že jsme úplně špatně a musíme jít rovně, potom přejít most a až uvidíme lávku, tak jít přes ní a jsme tam, že je to mezi stadionem a sadama (a že tam bude ta budovala s kulatými okny! TA PANÍ NÁM RADILA DOBŘE). Tak jsme se vydaly na další cestu. Našly jsme most, jenže za mostem nebyla nikde žádná lávka. Byla tam jen malá cestička. No každý si asi pod slovem lávka představí něco jinýho, šly jsme tedy tudy, jenže jsme došly k nějakým zahrádkám a vůbec ne ke škole. Tak jsme se po kolena ve sněhu brodily zase zpátky. Obešly jsme celý sady a HLE! LÁVKA! Rozeběhly jsme se k ní a před námi najednou plot. Plot DLOUHEJ JAK KRÁVA, takže jsme si znovu obešly sady, než jsme došly na konec. Nakonec přešly lávku a byly ve škole. (Nutno podotknout, že ta škola nebyla mezi sadama a stadionem, jak nám paní říkala, ale byla přes řeku za sadama a stadionem, myslím, že celkem podstatá informace) Hurá. Tohle putování nám zabralo 2 hodiny. Nakonec jsme celé utrápené našly vchod, pobraly všechny letáčky a šly najít studovnu A18, kde měla být přednáška.

Chvilku jsme si počkaly a pak to začalo. Říkala jsem si "Hurá! Zvládly jsme to!" - měly jsme jít na přednášku o studiu na pedagogické fakultě - speciální pedagogika - logopedie, jenže před katedru se postavila ženština a pozdravila nás s úsměvem "Dobrý den, vítám vás na přednášce na navazujícím magisterském studiu učitelství pro 2. stupeň základních škol - anglický jazyk a literatura", tak jsme se na sebe tak podívaly a v očích nám zářily světýlka čirého zoufaloství z toho, kam jsme se to sakra dostaly. Nepřišlo nám divný, že nikde okolo nesedí žádní studenti maturitního ročníku, kterým může být tak do 20 let, ale jsou tu prostě starší. Koukneme do programu a my koukaly na sobotu. MŮJ BOŽE! Poté přišla pozdě do posluchárny slečna, která vypadala nadšeně, a když slyšela o čem se tu mluví, ztuhnul ji úsměv a nám bylo jasné, že se taky podívala špatně a nemá tu co dělat. No sranda.

Nakonec jsme zbytek přednášek absolvovaly v pohodě a už jsem myslela, že je konec. Jenže hned jak jsme vyšly ven, nasedly jsme do špatnýho busu a vystoupily jinde. JOOO! Co přijde dál? Čekalo nás další bloudění a hledání správné cesty.

Nakonec jsme se v klidu dorazily, naobědvaly se (nikomu nezaskočilo a neudusil se), dostaly jsme se na  bus (nespadly pod koleje, nespadli z eskalátorů, nezabily se na ledu) a dojely v pořádku domů.

No a jestli si myslíte, že to skončilo, tak ne. Jen co přijdu, celá rodina si tu zvrací přes sebe, takže já se zas poroučím, jdu najít roušku, rukavice anebo rovnou jdu pryč z této bacilonosičské rodiny.

A jaký byl váš pátek třináctého?
Previous
Next Post »
10 Komentar
avatar

No tak to je masakr. :D Super clanek. Nasmal jsem se. Btw. rouska chrani ty okolo, ne tebe pred okolim.;)

Balas
avatar

Oh, tak díky dík. :D
A nekaž mi to, spousta lidí si myslí, že je chrání před okolím. :D

Balas
avatar

Jsem moc ráda, že jsi přešla na WordPress, prospělo to :)

Balas
avatar

Já si říkala. :D A díky, i já jsem mnohem spokojenější, i když to byl velký vnitřní boj opustit blog.cz

Balas
avatar

Ahoj, nesouvisí to s článkem, ale ptala jsi se u mě na blogu, kde jsem koupila ty náušnice ("sobíci") - jsou z Ebay :)

Balas
avatar

celkom srandovny den si teda mala :D ale aspon si nebola sama, ale s kamaratkou, to sa aspon clovek na tom ma s kym zasmiat. aj ked asi trochu cez slzy :D
piatok trinasteho som prilis neriesila, akurat som isla rano na skusku, a potom domov, kde som asi dve hodiny prespala, nic sa mi nechcelo a proste normalny den ako kazdy iny :D

Balas
avatar

Kdybych byla sama, asi bych se na vše vyprdla a jela hned zas domů. :D
To je fajn, hlavně když zkouška byla úspěšná. :)

Balas
avatar

Asi den blbec no :D Dobře se o tom čte, ale zažívat bych to teda nechtěla :D

Gabux

Balas