Potrat a co vše mi vzal nebo dal


V dnešním článku bych se chtěla věnovat těžké situací, kterou prošla moje známá a nějakým způsobem si při psaní se mnou toho článku dávala vše dohromady a smiřovala se s tím.
Šla na potrat a zde je zpovědnice toho, jak to všechno bylo, jak se cítila ona, její přítel a jejich okolí, jaký byl zákrok a vše okolo této situace.


Něco o mně.
Je mi 19 let, jsem studentka třetího ročníku SŠ a s přítelem jsem byla dva měsíce, když jsem zjistila, že jsem v 5 týdnu. 

Pocit, když jsem se dozvěděla, že čekám dítě.
Čekala jsem to a byla ráda, protože jsem věděla, že jsem zabezpečená a že mám přítele, který to dítě chce, máme byt, bydlíme spolu, škola byla zařízená. Mamka mi řekla, že ať už se rozhodnu jakkoli, tak mě bude podporovat a pomůže mi. Rodiče přítele to vzali dobře, jeho mamka byla úplně šťastná a jeho taťka taky. Hlavně lpěl na to, aby se přítel začal starat, postavil se na svoje nohy, osamostatnil a uvědomil si, že je to velká zodpovědnost a už to není jen o něm.

Na jednu stranu jsem to chtěla, ale pořád ve mne hlodal červíček, že to není správné rozhodnutí, že jsem ještě nic nezažila, že bude se vším konec a já si uvědomovala, že nebudu moct žít svůj bezstarostný život. Cítila jsem se ale trapně, že budu závislá na příteli, na to, že mě bude muset živit.

Kdy jsem přišla na to, že to dítě nechci.
Dva týdny předtím, než jsem šla na potrat, jsem si vlastně uvědomila, že to dítě nechci. Byl to 9 týden těhotenství. Uvědomila jsem si, že mám dluhy, exekuci, že přítel na to taky není připravený. Je to něco jiného, když je díte očekávané nebo žena otěhotní. když je pořádně zabezpečená, má dostudováno, pracovala, aby dostala vůbec mateřskou. Litovala jsem, že jsem na to nešla dřív, abych podstoupila miniinterupci, protože je to... jednodušší.

Když jsem se to rozhodla říci svému příteli, tak řekl, že rozhodnutí je na mě, že mě podpoří v tom, jak se rozhodnu, ale že to dítě chce. Měla jsem si všechno zjistit na gynekoligii, že peníze mi dá a poté se mnou několik dní nemluvil. Potřeboval čas na to, aby to vstřebal. 

Jak jsem se psychicky připravovala na zákrok.
Ani ne tak na zákrok, tak jsem se připravovala na narkózu. Bála jsem se, jak mi bude špatně, protože celé těhotenství jsem strávila v bolestech a dny plné zvracení. (Potom, co jsem se rozhodla jít na potrat, tak jsem přestala mít bolesti a zvracet.)

O zákroku.
Přišla jsme ráno v 6:45 do nemocnice, šla jsem do kartotéky, přihlásit se na gyndu, ukázat potvrzení o zaplacení zákroku a sestra mě poslala na pokoj, kde jsem čekala do půl 10, než mě vezmou. Po dobu, kdy jsem ležela na pokoji, jsem spala a snažila se nemyslet na to všechno, co mě čeká. Potom mě zavolali, přivázali na křeslo. Měřili mi tlak, poté mi píchli narkózu. Usla jsem, zdálo se mi něco o Santovi. Přišlo mi, že jsem tam byla tak hodinu, ale strávila jsem tam zhruba 10 minut. Vzbudila mě sestra. Oblékla mi kalhotky, zeptala se, jak mi je, byla jsem ještě oblbnutá a znovu usnula. Každou chvilku někdo chodil, jestli jsem v pořádku. Strašně jsem krvácela,  Po dvou hodnách mě zavolala doktorka, abych si šla pro propouštěcí zprávu a šla domů.

Pocity po zákroku.
Nemyslela jsem na to, byla jsem stále s někým a něměla důvod ani čas přemýšlet. K večeru jsem ale seděla doma sama a začalo to na mě padat. Začala jsem přemýšlet za to miminko, jak se cítilo, jak mu bylo a kde teď asi je. Musela jsem odejít z domu, abych nebyla sama, šla jsem za mámou. Byl den před Štědrým dnem. Stále jsem brečela. Po pár dnes jsem se s tím smířila, jak se jen dalo, a začala zase normálně žít.

Jak se cítím teď.
Cítím se... jak to říct, normálně. Myslím si, že kolem července, kdy by byl čas mého porodu, na tom budu hůř. Většinou si po večerech říkám, že bych už byla v tomhle a tomhle týdnu, jak velké by bylo, co by už mělo, jestli by to byla holčička nebo chlapeček, jestli by mi bylo stále tak špatně a podobné otázky.

Jak se změnil vzah s mým přítelem.
Den po zákroku mi odpověděl na otázku, jestli se něco mezi vámi změnilo, že by chtěl odjet. (Jezdíval na loď do Ameriky, než jsme se poznali.) Chtěl odjet na půl roku, tak jsem se ptala, jestli chce utéct, protože jeho máma mi říkala, že když před něčím chtěl zdrhnout, tak odjel do Ameriky. Řekl mi, že to je ale kvůli penězům a ne tomu, aby utekl ode mě a toho, co se stalo. Nic ho doma nedrželo, může klidně odjet.
Cítila jsem se, že za to můžu já, že je to moje vina, že jsem to posrala, že pokud se rozejdeme, tak to bude jen kvůli mě a bylo mi ho hrozně líto. Už jsme se připravovali, měli jsme už doma postýlku, přemýšleli jsme nad jménama, zařizovali si kočárek, oblečení a všechno okolo.

Co jsem řekla okolí.
Mámě a Tobě jsem řekla pravdu, vy jste to se mnou celou dobu prožívaly, lhát bych nemohla.
Přítelově rodině a všem okolo jsem řekla, že jsem samovolně potratila a nedalo se s tím nic dělat. Jeho mamka mi řekla, že se bohužel občas stává. Oba rodiče z toho byli ale hodně špatní. Bylo to hodně těžké, ale že jsem šla na potrat bych jim říct nemohla, skončila bych u nich.

Teď už je vše za ni, je v klidu a se svým rozhodnutím je "spokojená".

Jaký máte názor na potraty? 

(Budu ráda, když se v komentářích nebudou objevovat různé sprosté komentáře, její rozhodnutí, já na to vše mám také svůj názor, ale hlavně je to její život. Článkem jsem pouze chtěla zmínit situaci, která může potkat každou z nás a jak se takový člověk cítí a jak to všechno vlastně je.)

Previous
Next Post »
42 Komentar
avatar

Sakra, to je zákeřná situace.
Já sama jsem přemýšlela o tom, co by se stalo, kdybych teď, v mým věku, otěhotněla a.. já fakt nevím.(nesnáším, když mi takhle někdo odpoví, ale tady jsem fakt v řiťce) Bylo by to asi nejdůležitější rozhodnutí v mým životě, a proto tý holčiny volbu respektuju.
Prolhaná Mrcha

Balas
avatar

Vždy a stále je to na žene. Ja osobne by som na potrat nešla ale každá sa musíme rozhodnúť sama. Je to jej život. Avšak musí byť oboznamena so všetkými rizikami zdravotnými i psychickymi ktoré tento zákrok prináša. Je to fakt ťažké. Nechcela by som byť v koži ženy ktorá sa pre potrat musí rozhodnúť z akýchkoľvek dôvodov.
Držím kocke prsteky v budúcom živote. Snáď sa rozhodla správne

Balas
avatar

Děkuji za komentář. :)
Já sama nevím, co bych dělala, v mý situaci teď bych si to rozhodně nechala, ale jak bych se chovala v její situaci... to netuším. Možná asi podobně.

Balas
avatar

Děkuji za komentář. :)
Ano, je to rozhodnutí u každého jiné a je to každého věc. Podle charakteru, psychiky, všeho.

A děkuji i ona. :)

Balas
avatar

Ach... :/// mám na to též svůj názor a jednou jsem se z toho fakt vypsala, takže to nehodlám rozebírat znovu. Ale je to nepředstavitelná situace. Kamarádce muselo být fakt hrozně... Jen mi moc nedává smysl, že na začátku říká, že je zabezpečená a o pár řádků níže, že má na krku exekuci.
Snad se z toho dostane a v budoucnu dá život hned několika skvělým dětem...

Balas
avatar

Zabezpečená od přítele, ale ona sama není a má své dluhy...
Díky za komentář. :) Bude dobře.

Balas
avatar

Je to strašně zvláštní něco takového číst. Já jí ale zároveň chápu, že kvůli všemu, co měla na krku nechtěla miminko přivést na svět. Nemyslím si, že se to bude opakovat, myslím si, že pokud otěhotní příště, tak si jej na 100% nechá. Nedokážu si představit, jak se musela cítit, ale věřím, že to muselo být hrozné. :(

SAGI Style

Balas
avatar

Já jsem rozhodně proti potratům. Myslím, že v 19 letech to není až tak hrozné. I já jsem měla kamarádku, která otěhotněla v 19/20 a přítel ji opustil a zvládla to sama. Teď je strašně ráda, že má krásnou holčičku.
Nechápu, jak někdo může jít nakupovat postýlku, kočárek a celkově zařizovat všechno pro miminko a nakonec se rozhodne jít na potrat. To přece musí vědět/cítit hned od začátku, jestli to dítě chce nebo ne. Ale je to její rozhodnutí.

Veronicas.life8

Balas
avatar

Prožila jsem to samé, akorát jsem byla na "pilulce". Vždycky jsem si říkala, že bych na to v životě nešla. Jenže mám před státnicema, bydlíme ve studenstkém bytě a nejsme zajištění, takže jsem to musela udělat. Strašně jsem brečela, lékařka i sestra se mě ptaly jestli si to ještě nechci rozmyslet že vidí že si nejsem jistá. Při vyplňování souhlasu jsem na to skrz slzy vůbec neviděla. Po spolknutí pilulek jsem se nachodbě rozbrečela ještě víc. Přítel mi byl celou dobu oporou a brečel se mnou ujišťujíc mě, že budeme mít ještě spoustu dětí. Vyčítám si to do dneška, přemýšlím o tom malém jak by vypadalo, co by to bylo a že jsem to neměla dělat. Před Vánocema jsem přestala krvácet a bylo mi tak nějak divně, že už jsem s tím malým nebyla ve spojení...Rodině a přátelům jsem taky řekla, že jsem potratila samovolně. Není to věc, kterou by se žena chtěla chlubit..stydím se za své rozhodnutí, ale neměla jsem na výběr a už jsem s tím víceméně smířená. Po téhle události nás to s přítelem sblížilo. Na Vánoce mě požádal o ruku, abych zaměstnala myšlenky něčím pozitivním a nemyslela na naše nenarozené dítě. Takže kamarádku tak nějak chápu, s malým rozdílem že já jsem ho chtěla a nemohla jsem, a ona mohla ale nechtěla... Je to nejtěžší rozhodnutí v životě ženy :(

Balas
avatar

Tohle je jedno z nejtěžších rozhodnutí, před kterým může žena stát. Zatím jsem před ním naštěstí stát nemusela a doufám, že před ním nikdy stát nebudu muset (u mě by se jednalo o rozhodnutí v případě, kdy by preventivní vyšetření ukázalo poškození plodu, jedno dítě už máme a další plánujeme). Je smutné, když životní situaci před toto rozhodnutí ženu postaví, ale je důležité, aby žena tu možnost volby měla.

Balas
avatar

V takovýchto situacích jsem proti potratům. Pro potrat bych byla za jiných okolností (postižené dítě, velké komplikace v těhotenství, znásilnění apod). Moje teta měla sestřenku když jí bylo 16 let, spousta mojich kamarádek porodila taky v 16 nebo 17 a tak vím, že se to zvládnout dá (ne, nikdo z nich nebyl z hodně dobrých poměrů, že by je rodiče nějak víc podporovali, všichni se museli postavit na vlastní nohy a neměli vůbec nic a teď rozhodně nemůžu o nikom z nich říct, že by nějak strádal). Podle mě to není o tom kolik je člověku let a jak je zabezpečený ve chvíli kdy je těhotná, ale spíš to záleží na mentální vyspělosti a připravenosti. S dítětem život absolutně nekončí, ani užívání si. Lidi si to ale myslí, protože to vidí u jiných. Mám kamarádku která má mimčo, studuje školu a o mimčo se stará ona, nestrká ho pryč. A dokonce hodně cestuje po světě i s partnerem, na různé obrovské pěší túry a zkrátka objevují svět, spí pod stanem a to vše i s miminkem. Ne že by neměli peníze, ale prostě mají takový život rádi a ačkoliv o tom jejich okolí pochybovalo, oni všem dokázali, že jde opravdu naprosto vše (kamarádce je teď 22 let)

fellienm.com

Balas
avatar

Jo, to si myslím i já. Dá si pozor a příště už to bude v plánu. :)
Díky za komentář.

Balas
avatar

Mám podobý názor, bohužel, stalo se, názor se změnil. Takové věci jsou holt složité a já jsem ráda, že v podobné situaci nejsem a doufám, že nebudu.
Díky za komentář.

Balas
avatar

Děkuji za komentář a přeji vám moc štěstí, abyste se dál milovali a byli šťastní a jednou miminko vyšlo tak, jak mělo už předtím. Holt se to stává, že to přijde v dobu,kdy to není vhodné.

Balas
avatar

Doufám v totéž.
Přeji hodně štěstí! :)
Díky za komentář.

Balas
avatar

S tvým komentářem souhlasím, ale pak jde hodně o psychiku člověka... ale všemu se dá předejít... a no, její život a její rozhodnutí.
Díky za komentář.

Balas
avatar

Nikdo do toho pořádně neuvidí a taky nikomu do toho nic není, porotože žena bude ta, která dítě odnosí, porodí a postará se o něj. Proto je to rozhodnutí její, ať si myslíme cokoliv. Už jen přítelův "útěk" při problému by mě utvrdil v tom, že by možná nebylo správně s ním zakládat rodinu.. A koneckonců dítě, které si rodiče nechají, i když ho, třeba jen malou částí, nechtěli, to může také poznamenat. Díky ti za tento článek!

Balas
avatar

Já děkuju za tvůj komentář, kdy je jasné, že ty jsi to pochopila, jak článek vyznít měl. A jak to bylo nebo být mělo, to je ve hvězdách a její věc. :)

Balas
avatar

Článek mě velmi zaujal. Podle mého je to názor od názoru. Já jsem ještě nedávno byla toho názoru, že kdybych otěhotněla, tak jdu na potrat. Je mi 21 a nechci říct, že bych si nic pak už neužila, kvůli tomu bych to nedělala, abych mohla chodit po diskotékách. Udělala bych to proto, že bych to prostě psychicky nezvládla a vím to. Jinak bylo to její rozhodnutí a nikdo jí za to nemůže odsuzovat, nikdo není svatý :)
Inspiration by Linda

Balas
avatar

Děkuji za komentář. :)
Nikdo není svatý, to je výstižné.

Balas
avatar

Muselo to byť naozaj ťažké rozhodnhutie.. Ja osobne by som sa nedokázala vzdať svojho dieťaťa, poviem to otvorene, to dieťa za m oju hlúposť nemôže.. Nezober si to prosím osobne. Ale taktiež ťa chápem z tej strany, že si mala dlhy a podobné veci .. Len do budúcna si to treba zariadiť tak, aby sa to už nestalo, až pokým nebudš pripravená

Giveaway o balíček produktov v hodnote 100€

Balas
avatar

Komentáře si dotyčná čte, tvůj vztaz bude předán.
Díky za komentář. :)

Balas
avatar

tak to jsem přečetla jedním dechem.. a vůbec ti to rozhodnutí nezávidím.. a ještě na střední.. a měla bych z toho asi stejné pocity jako ty.. ty deprese.. neustále přemýšlení.. ale než aby dítě přišlo do špatných podmínek.. je lepší dělat jako že nikdy nebylo.. pořád člověk musí brát i ohled na to dítě.. a jestli ty by jsi to zvládla.. vždy to to dítě nějak bere.. a bude to mít ně něj vliv.. a ještě mít na krku exekuci.. není to nejlepší doba.. a myslím, že jsi na to ještě mladá.. neříkám, že se to nedá zvládnout.. znám takové připady a holky to zvládly.. ale je to hodně těžké.. protože vlastně sama si ještě dítě.. a věř, že žádné rozhodnutí v tomhle případě není špatné.. musím brát ohled i na vlastní zdraví a na zdraví toho dítěte.. a že jsi ho dala pryč.. je to lepší než kdyby jste se oba trápili.. myslím tebe a to dítě.. sama si řekni jestli by jsi to zvládla.. byla na to připravená.. myslím, že ne.. a dle mého, jsi hodně statečná..

Balas
avatar

Podle mě se rozhodla správně, každé rozhodnutí, které uděláme je tak nějak správné, vždyť je to náš život, dobře přítel v tom hrál také velkou roli, avšak nakonec je to stejně na matce a pokud spolu mají být, tato situace to prokáže/prokázala :) Já bych v jejím případě udělala nejspíš to samé, ale nikdy nevíš.

Také jsem ti chtěla říct, že se z blogu illusionorlove přesouvám na jiný blog, zaměřený už pouze a jen na cestování :)
https://thewaybya.blogspot.cz/

Balas
avatar

To není článek o mně, ale děkuji ti za komentář, slečna, o které jsem psala, si to čte. :)

Balas
avatar

Děkuji za komentář. :)
Určitě máš pravdu.

Balas
avatar

Tohle musela být opravdu těžká situace, ale důležité je, nikdy nelitovat našich rozhodnutí :)

http://s-hejvi.blog.cz

Balas
avatar

Já osobně bych nezvládla jít na potrat. Prostě bych to pak nezvládla psychicky a to jinak jsem schopná zvládnout všechno. Taky bych nešla, protože moje maminka měla s otěhotněním problémy a teta také nemůže otěhotnět, takže mám i strach, že bych pak děti mít nemohla.
Ve svém věku bych to už zvládla. Nejít na potrat a starat se. Mám přátele, rodinu, přítele a jsem dost chytrá na to, abych zvládala studovat na dálku.
Ale neodsuzuji potraty. Chápu, že někdo na to nemá. Finančně, psychicky nebo prostě jakkoliv. Také chápu, když jde někdo na potrat, když se dozví, že by dítě bylo postižené nějakým způsobem. Nepodporuji potraty ve smyslu - chci si ještě užít.
Tvé kamarádce přeji mnoho sil, zdraví, štěstí a pozitivní energie. Doufám, že se to s přítelem ujasní a zase bude vše v pořádku. I když i jeho reakci chápu.

Gabux

Balas
avatar

Díky za komentář. :) Určitě to je na povaze člověka a na jednu stranu asi snad radši ten potrat, než aby dítě bylo nechtěný a třeba ani nezajištěný...

Balas
avatar

No to určitě! Pro dítě nemůže být nic horšího než to, být nechtěný....

Balas
avatar

Tak já bych nikdy neodpustil člověku, který by mi zabil dítě. Už jsem toho jiným lidem v životě odpustil mnoho. Ale zabití dítěte (mám 3) bych odpustit nedokázal.
Milan

Balas
avatar

A než to, když mu to rodiče řeknou, což si myslím, že taková by určitě nebyla, ale líp bude, až bude těhotná chtěně a bude připravená. :)

Balas
avatar

To děťátko bylo přeci chtěné. Těšili se na ně její rodiče, jeho rodiče, otec dítětě (a výslovně jí to řekl) - jen matka se ho rozhodla zabít, protože se "cítila nepřipravená, ještě nic nezažila, nemohla by žít svůj bezstarostný život".
Hrozné.
Milan

Balas
avatar

Nehodlam to resit, neni to me dite a nebylo a svemu diteti bych tohle neprovedla. Je to jeji volba a jeji vec, jeji psychika a nasledky. :)

Balas
avatar

Ahoj, ja som tehotná, práve v 30tt. Mala som 20 keď som otehotnela. Som síce už na vysokej, no s priateľom sme boli spolu 3 mesiace, nebývali sme spolu. Študujem mimo nášho mesta. Keď sme sa to dozvedeli, naše pocity boli zmiešané, no ani raz sme nepomysleli na to, že by sme sa bábatka dobrovoľne vzdali. Aj keď on vtedy nemal stabilnú prácu a nemali sme kde bývať, o dva mesiace sme už žili spolu v meste, kde študujem, on si našiel schopnú prácu, ja dočasne brigádu, nežijeme síce v prepychu, no žijeme. Máme psíka, čakáme bábo a väčšiu radosť si neviem predstaviť, aj keď sa mi to komplikuje so školou atď. Neľutujem svoje rozhodnutie. Na potrat by som nešla, hlavne, keď je drobček zdravý a môže prežiť krásny život. Možno nebude mať všetky vymoženosti a drahé hračky či značkové oblečenie. No bude mať toľko lásky, že mu z nej bude zle, to som si sľúbila hneď na začiatku. Tak asi som sa trošku rozpísala ale asi toľko k môjmu názoru.

Balas
avatar

Přeji hodně štěstí a ať jste oba zdraví. :)

Balas
avatar

No, hodně emotivní článek. Nebudu hodnotit, jestli dotyčná měla jít na potrat nebo si dítě nechat, protože si myslím, že to je každého věc - a každý sám nejlíp ví, na co má a co prostě nezvládne.

A co bych dělala já? Jsem v situaci, kdy dítě ještě nechci - nepřipadám si extra zodpovědná a přítel, se kterým jsem půl roku, je jako velké dítě. Ale pokud by se to stalo (nevím, selhání antikoncepce nebo cokoliv), tak bych si dítě nechala. Nejsem sice kdo ví jak zajištěná a s přítelem nebydlíme spolu, ale vím, že mám tu nejskvělejší rodinu, která by mi pomohla, jak by mohla. A vím, že můj přítel by byl skvělým otcem...

Dost obdivuji slečnu, že se takhle svěřila veřejně...a držím palce, ať to zvládne!

INKA – lifestyle, focení, líčení, krása, DIY a novinky

Ráda bych tebe a tvé čtenářky pozvala na svou první letošní soutěž na téma „Jaro přichází“

Balas
avatar

Děkuji za komentář. :)
Ano, je to individuální a každý to bere jinak, přijímá rozhodnutí druých jinak a sám by se zachovaj jinak. :)

Balas
avatar

Bože můj, čekala bych od devatenáctiletý holky teda víc rozumu, nemluvě o možnosti různých druhů antikoncepce. Ach jo.

Balas
avatar

To já bych čekala taky, bohužel. V dnešním dost vyspělém světě.

Balas